Noční obraz.

Kraj chmurný byl a prvním sněhem bílý

a šerem, od běla se odrážeje,

se rybník tmí a v něm se hvězda chvěje

jediná, bledá v obzor zasmušilý.

A k rybníku se stará vrba chýlí

přes hladinu se šeříc od závěje

a k ní jdou stopy těžké od kročeje

a světlí se a tmí, jak mraky pílí.

A v šíř i v dál je ticho v noční hluši

i zde tak ticho, jako ticho bývá

už v blahoprázdné, beznadějné duši! –

– Teď odskočila od vln hvězda chvivá!

Pak tiše jiskří se od jinovatky

stopou, jež vedla sem – a nejde zpátky!