NOČNÍ POUT

Soumračným hvozdem jdu do noci modré,

do noci měsíčné, krajem, jenž dříme,

tichem sten haluzí pod nohou zalká,

mihne se lyšaj.

Je mi jak v strašném snu! Úzkostně, hrůzně!

Jímá mne prazvláštní, příšerná tíseň!

Divoce vzkřikl bych v bludišti temna.

Pospíchám dále –

Srdce mé zranila zákeřná bázeň.

Prchám. A východ jen zoufale hledám.

Někoho hledám! Však marně. Tma vůkol.

Do noci volám.

Tápu v ní bojácně. Shlédl jsem náhle

okénky v stromoví cosi jak světlo.

Jen jsem to zahlédl, vytušil ve tmě

horečným zrakem:

Jako by v chatrči při svitu lampy

za oknem číhala stařena lstivá.

Kosu si brousila, smála se tiše.