NOČNÍ STRÁŽ.

Sny nejdou; dlouhé noci jsou, a hvězdy září bíle.

Na oknech květy kreslí mráz,

a divný čarodějník Čas

na věčnost mění chvíle.

A jedny umrou, druhé jdou, a běhu konce není.

Já cítím: kdosi nade mnou

rozprostřel náruč tajemnou

a zajal moje snění.

Mne určil za výzvědnou stráž a přikázal mi bdíti

a vyhlížeti oknem ven,

až spolčenec náš, nový den,

nad strání signál vznítí.

Já čekám. Míjí hodiny. Já čekám věrně dále...

Zapadá hvězda za hvězdou,

a jiné zvolna ve výš jdou –

a noc je neustále...

Tak dlouho čekám. Do oken se kalné šero dívá.

A nevím, zda to po polích

mne v spolku s nocí šálí sníh –

či už se rozednívá...