NOCTURNO.

By Otakar Auředníček

Jen časem dotkne retů mých se v snění,

a naše oči do sebe se vpíjí

a tonem zas ve všeho zapomnění,

má duše vínem polibků se spíjí.

Kol ticho. Údery jen srdcí pějí,

jež na sobě ve sladkém rytmu leží,

a všechny struny duše svorně znějí,

jak po nich jemné prsty lásky běží.

A mezi tím, s očima přivřenýma

co nad tebe se divým citem skláním,

zuřivá touha duši moji jímá,

tě zavražditi samým objímáním.