NOCTURNO SEVILLSKÉ.

Proč zmizel v noci dnes srp luny z nenadání

a hvězdy největší se také roztratily?

Juana stará ví. Ta nemá žádné spaní

a všecko viděla. A ta se neomýlí.

Cikánku viděla, jak o půlnoci spěla

po pláni nebeské. Snad k nejvyššímu soudu.

Obláček mimo plul. Hned rukou po něm jela

a parádila jím svých černých nahost oudů.

Lesk se tam luny srp. Jej zdvihla, na krk dala

zlodějka fintivá. A ještě zpívala si.

Pak hvězdy největší si cestou sebírala

a strkala si je v své rozcuchané vlasy.

A to je cikánka, jíž bylo dokázáno,

že svaté hostie ukradla v kathedrále,

by na nich mlsala. A za to včera ráno

ji ovšem spálili ku boží cti a chvále.

Tu tedy viděla jít v loudajícím kroku

a krást jak za živa, co jenom oko shledne,

ta stará Juana, jež čítá už sto roků

a v žití nezmešká hranice ani jedné.