NOCTURNO V BENÁTKÁCH.

Noc měkce přítulná se vlní nad lagunou;

už město z hrobky snů se k slunci neprobudí,

zpěv toužných barcarol zmlk’ nad strhanou strunou.

A v stínů paláců spí gondolieři chudí.

Pár lodic kroužících pod schody piazzetty

hrou světel barevnou sen touhy nenaplní;

a v znění mandolin jak vadnoucími květy

vzduch voní prohřátý, a noc se měkce vlní.

Nic z mrtvé nádhery dnes srdce neoslní,

a palác dožecí, jak bílý s břehu svítí

v tmu noci, marný vzdech, jen divný smutek zvlní.

Stín města odešlých, mdle ozářený lunou,

mi zbývá v myšlénkách, a duše ještě cítí,

noc měkce přítulná jak chví se nad lagunou.