NOCTURNO.

Má duše dlouho, dlouho snivě bděla,

až noc pak sama tmavě sesmutněla

a plakal vítr s mračny rozvátými.

Mně zdálo se, že někde blízko zpívá

jásavá píseň jemně dovádivá

a proniká sem měkce trilky svými.

Taková píseň věčně milujících

blouznivců šťastných, nad propastmi snících,

až chorá prsa dmula se a prahla...

Illuse trpká. Trpký klam. Či kdo ví,

jak pochopí tmu oči šílencovy?

Rozvátá mračna obzor celý stáhla.

A duše dlouho, dlouho snivě bděla,

až noc pak sama tmavě sesmutněla

a plakal vítr s mračny rozvátými.