NOCTURNO.

Již nebem hvězdy počly prokmitati –

my sami šli jsme cestou podle trati.

Noc byla tichá, vlahá, červencová.

My objati šli dlouho beze slova.

Tu děl jsem: V Tobě mír mi může zkvésti.

A Ty jsi řekla: Tys jen moje štěstí!

Pak šli jsme dále nocí roztouženou,

a já se tázal: Chceš být mojí ženou?

Ty k ňadru jsi se přitiskla mi s chvěním

a odpověď jsi dala políbením.

Ó, noci hvězdnatá! Ó, noci krásná!

Ó, noci přesvatá! Ó, noci šťastná!