NOCTURNO.

Je půlnoc, svítím... všude zima,

při každém vzdechu vidím dech,

na okně mém si měsíc dřímá

v nadhvězdných svých smutných snech.

Jsem sám a klid se v síni šíří,

mé světlo žlutě v dálku plá,

v duši stará bolest hýří

a citů strun se dotekla.

Za květem květ mi život zničil,

ze slz mých nový vykvet’ zas,

by vzdorně hlavu vzhůru vztýčil

jen novým bouřím na pospas...