NOKTURNO

Spí radost, dřímá také žal,

tma visí s oblak dolů;

svém anděl po úkolu

snu křídla nad svět rozepjal.

Je chvíle čisté modlitby;

ty cítíš růst ji v duši,

neb nic jí neporuší,

vzdor pýchy, ani pochyby.

Až cit tě náhle překoná,

spne ruce tvoje dětsky;

vyříkáš zase všecky,

z mladosti jež tvé srdce zná!

Jak tě to s žitím smiřuje,

mateřskou rukou hladí,

uštknutí léčí hadí,

že v posled blahoslavíš je! –

Ó noci těšitelko ty,

co sejmeš s duše tíže

a jak nás k tobě víže

los našich hrobů temnoty!...