NOKTURNO NA VSI

Noc podzimní se tmavým dívá okem

a ani hvězdy v zřítelnici nemá...

Jak spánku obět zabitá a němá

spí celá víska v klidu přehlubokém.

Jen z mojí jizby nesmělým svým krokem

zář lampy letí okénkama dvěma...

S ní vítr mrazivý, když mává perutěma,

jest ještě spánku nezmoženým sokem.

A v klidu tom dav psů, jenž statky hlídá,

tam po vsi vyje, kňučí si a stýská,

a z druhých vsí mu sbor zas odpovídá...

A občas s větrem hučí to a výská! – –

Co to?... Aj, kolem vesnic plouží se to bída

a psi ji cítí, že už chatám blízká...