NOKTURNO PŘI LOUTNĚ.

Já chci dnes pěti Tobě píseň

při svojí staré loutny třesku,

jež zapomnět chce srdce tíseň,

chce zajásat při luny lesku.

To budiž píseň k Tvému zdaru,

má rozmilá – našemu jaru.

Aj, božská Melodie z Svého trůnu

sestup a žehnej loutny strunu

a nech mě hrát a zpívat dlouze. –

Tak dlouze – Noc až velké touze

dá Posvátnost. – Pak akord změkne

a skončí Pláčem – (v tom tu klekne

Někdo.) To já – před Tvojí

postavou klekám jasnou,

až Hvězdy zhasnou

nad Prosbou mojí. –

Zda slyšíš, Milá, Zvuky ony?

(Chtěly být veselé), Pohřební zvony snad

ni nedají tak truchlé tóny,

jak nástroj zašlých generací.

Však jaký lék mou pro stagnaci?

Myšlenky smrti

nechť jiné drtí.

Tož chci dnes pěti Tobě píseň

za staré svojí loutny třesku

jež zapomnět chce Duše tíseň. –

Za slunce lesku, hromu třesku,

za svitu blesku – radost trvá. –

Jak dlouho? Praskla struna prvá. –