NOKTURNO.

ZNĚL noci tmou teď akkord klavíru.

Zvuk jeho tiše zněl a jásavě,

jak tón harf ukrytých ve vesmíru

se třepotal a mizel v dálavě,

tu zachvíval jsem se číms nadmíru.

Sad spočíval již v první jeseni.

V žlutavé listí matný padal svit.

Šli odpočívat snové vysnění,

kol mne jen byla samota a klid,

do duše své jsem vcházel vězení.