NOKTURNO.

Jak líné tělo roztoužené ženy

tak sladkých vůní, svůdných, opojivých

mdle dýší tóny nervy rozdrážděny,

jež z piana se řinou kláves tklivých.

A ještě kdesi v dálce mdle se chvějí,

a dissonance nad vším bolně šílí,

jak bysi zbloudil večer ve aleji,

v níž vrhá měsíc chladný paprsk bílý.