Nokturno

Stín modravý jde se mnou po boku

jak přítel laskavý. Nehmotný to sen.

Hvězdy tou písní jiskří v hluboku:

Ne spasen zcela ani nešťasten...

Svět daleko je, všecek lidský soud

i zákony a nepravost a hřích –

v bezedném tichu můžeš utonout,

vše ve vlnách se pohřbí měsíčních...

Nemluvím. Jako světlé rakety

myšlenky vyšlehují do temna...

Nesmírná zář se táhne nad světy,

bez konce proudí vlna tajemná,

neb věčně bude člověk chvíti se

rozkoší, touhou... Věčně procítí

výšky i propasti... V hebkém obryse

stín bude s ním, jejž nikdy nechytí.

Nebesa hořící a peklo v hlubině

a mezi nimi bludný lidský sen.

Čím šumí hvězdy v tiché hodině?

Ne spasen zcela ani nešťasten...