Noli turbare circulos meos!

Nechte mě býť! Ó buďte, volám, tiše!

Vy nevíte, co v prsou ohněm dýše.

Sen padl noční lehko k nám,

zem, hory, města usnuly i v stromech ptáci,

jen mrak a moře vzbouřené se k boji vrací,

a pod krovem kdes člověk dumá sám.

Nechte mě býť! Chví naděj světem jistá,

vždyť velký východ ku jitru se chystá –

ó cestu připravujte, všichni!

Procitlým obrem vstane u vítězoslávě,

a zmlknou nepřátelé v ustrnulé vřavě –

ó cestu připravujte, všichni!

Nechte mě býť! Jest v dumách teď mé štěstí.

Myšlénky musí bujným květem kvésti,

než plod se zastkví douzrátý –

jen do zápasů lidstva duch můj když se vžije,

a vznětlé srdce hřeje paprsk poesie,

já prozpěvovať slyším: „Svatý!“