Norci.

Hloub myšlení je hlubší mořské tůně,

a pro každého, ať si velký, prostý,

tam korálové tají letorosty

nějaký skvost v svém nevyzpytném lůně.

Paprskem světla jak po zlaté strůně

nás spouští Bůh, a z vln nám klene mosty.

Nuž dolů, norci! – vynášejte skvosty

z mrákavé hloubi vzhůru do výsluně!

Do srdcí mocných noste slitování,

a mír a odpouštění v nuznou chýši;

– a sami byť jste zbyli s prázdnou dlaní,

a v blahu svém svět zapomínal v mžině,

že někde proň tonete ve hlubině:

Bůh nitkou světla vytáhne vás k výši!