NORSKÁ LEGENDA.

Když do kola je nebe deštěm šedé

a slunce záře padne v slzy země,

tu klesne záclona, již anděl přede,

a v oči smrtelníků svítí jemně

Kruh Nebeský, jenž k obloze až vede.

Jím vystupují v nebes modré témě

těch, kdo zem opustili, stíny bledé,

jím nesou andělé v dol zlaté sémě.

Tam, kde Kruh onen s nivou v jedno splývá,

klíč zlatý pustí – tam se poklad skrývá.

– A ten most pial se také mezi námi,

jím prchal žal, a k nám šel anděl známý;

když viděl, že snů mých most k vám se snáší,

klíč zlatý dal mi k zlaté duši vaší.