NOSTALGIE.

Jsou marny prosby. Už se nedovolám –

Noc mlčelivá stojí nad Paříží,

a siná světla hoří proti světlům –

Můj pokoj teskně úží se a tíží

jak řetěz touhou pevně uzamčenou –

Co je mi boulevard, Louvre, Trocadero,

když síla dlouhou mdlobou vykrvácí,

a pozdní výkřik marně vyzní v šero –

Nač život, chleba, když mi nedá štěstí,

nač systemy a pravdy efemerní,

nač gramatiky, když jsem zabil srdce

a v prázdno volám: „Zůstanem si věrni!“

Dny nenávratné marně vracím zpátky – –

Noc mlčelivá stojí nad Paříží,

jež světly svými vzdorovat chce nebi,

a z dálky přízrak těžkých snů se blíží –