Nostalgie.

Po vlasti v daleku mi touha spjala hruď,

ve vzduchu říjnovém když mezi vinicemi

jsem kráčel podvečer, a listů prvá žluť

když tady líbala zas umáčenou zemi.

A není milenky, jež za mnou zbyla tam,

ni oka vlhkého, ni nevystydla ústa

tam po mých polibcích – a nevím ani sám,

proč touha po vlasti mi nyní v hrudi vzrůstá.

A není nikoho, kdo na mne vzpomíná,

jen rovů několik se mi tam vypíná

a statek otecký mi zbyl tam pod topoly.

A slunce k večeru když teď tam zhasíná,

tam, kde jsem chodíval, teď prázdná pěšina

v mlh mléce šedivém se temní v tichém poli...