Nostalgie.

Odysseus po návratu

když k své Penelopě kles,

přece Kirky těžkou ztrátu

hluboko v svém srdci nes.

Návratu jej žehla naděj,

cítil v nitru žhavý pal,

ptal se sám, proč v sluji raděj

u své lásky nezůstal.

Tannhäuser do Říma přišel,

kleče kál se z hříchů svých,

hrdliček skrz žalmy slyšel

i Venušin sladký smích.

Domů umříti se řítil,

v nitru hanbu, lítost, žel,

ale v hloubi výtku cítil,

proč jen z Hörselbergu šel.

To je lásky regim starý,

v moderní jak starý čas,

dveřmi řekni ďáblu: Vari!

On se oknem vrátí zas.