Nostrae Carolo-Ferdinandeae.*)

Dnes plesať chcem’; vždyť Austrie nám vrací

chrám české vědy, který zbudoval

národu svému, synům zemí českých,

král Otec vlasti, Karel Jediný.

Dnes plesať chcem’; vždyť po právu a pravdě

dědictví dávné dostáváme zpět.

Po dlouhém boji vchází jazyk český

do starých síní slavných českých Mus,

ne s bázní chabou, ale smělým krokem,

s radostným chvěním, s plným hlaholem

jak slavný vítěz, triumfyli slaví,

jak mladý fénix, vzletlý z popele.

Dnes Austrie se sklání ku Čechii

s mateřskou láskou jako k dceři své,

by Spravedlnosť na trůn postavila,

by dokázala, že jen rovným právem

chce stále mířiť svoje národy. –

Dnes jásej s námi, Moravěnko švarná,

kdy starší sestře vrácen stkvělý dar!

Jásejte s námi, četní národové,

jež mocným křídlem chrání Austrie,

ať svorný ples se line od Adrie

až k strmým chlumům Krkonošských hor,

ať jedna radosť letí od Šumavy

až k šedým Alpům do tyrolských skal,

ať jedna hymna hlaholem se nese

po celé velké vlasti Habsburské,

jak zřejmý výraz uznalého přání,

jak výron jarý z ňader nadšených,

by alma mater v Libušině městě

ku zdaru kvetla svému národu,

ku štěstí rostla vlastem našim českým,

ku slávě byla celé Austrie,

ku blahu žila slovanskému kmenu

po všechny věky věků budoucích! –

Ó vítejte nám všichni, kdo jste přišli

k slavnosti vzácné, kterou národ náš

staletí mnohá čekal s touhou vroucí,

a víru jeho zplnil dobrý král!

Nechť pravým blahem ples náš naplní se,

nechť plným proudem radosť rozvlní se,

nechť klesnou pouta staletého bolu,

když národ došel severního polu

svých vroucích tužeb; má svou mater almu,

národním snahám základ, štít a palmu!

Kéž alma naše žije, roste, zkvétá

po všecky věky do skonání světa,

kéž pravé, vzácné plody rozvíjí

Čechii na zdar, k slávě Austrii!!