Notre-Dame a la Morgue.

Dóm ohromný až mezi hvězdy tryská,

v něm umění i víry divy září –

dál za ním střecha posupná a nízká,

tam samovrazi leží s bledou tváří.

Dvě zrcadla to, v obou člověk celý,

jak trpěl, strádal, vznášel se a klesal,

ten, jenž tu leží nah a zkrvavělý,

i ten, jenž epopej tam v kámen tesal.

Jdu okolo. – Kol život vře a duní

i myslím, bůh, jenž mluvil v žhavém stromě

a jenž tak blízko v pyšném chrámu trůní,

víc na práci by měl v tom nízkém domě.