Notturno o mrtvém kraji.

Síť mlh noc táhne zemí.

V dál tmí se lada spící,

tak zamlklý a němý

les dřímá při měsíci.

Kraj mrtev. Hřmí jen hrana

mu vichr, ve pláč sovy,

jenž mračna rozervaná

štve truchlé nad hřbitovy.

Vln příboj do skal buší

v pěn tříšti bledě žluté –

to zpívá pustou hluší

žalm bouřné pleso vzduté.

Nad poli, nad hřbitovy

tmou lká noc zamračená,

lká vichrem ve pláč sovy,

v kvil zpěněných vod sténá...

Tam oblak nad obrysy,

nad mrtvou, stmělou zemí

zjev měsíce v mhách visí –

tak zamlklý a němý!

V kraj lhostejně se dívá,

kde lesů tlum se tísní,

vstříc hrozná noc mu zívá,

jež dýchá hrobu plísní...