NOTTURNO.

Za noci smutné, bezměsíčné

sám městem procházím;

že to, co hledám, nenaleznu,

dnes příliš dobře vím.

Mráz noční v moji duši zaleh’,

mé touhy vychladly.

Sám sobě píseň smutnou zpívám,

jak květy uvadly.