NOTTURNO

Měsíc padá v pustá vřesoviska,

v závoj oparů svit žlutý halí,

ve stojatých vodách teď se blýská

a zas hasne, jak se mraky valí.

Kdosi na hoboj zpěv starý píská,

hořkou rosou se zas oko kalí.

Měsíc padá v pustá vřesoviska.

Vždy květ svěží někdo v dlani stiská,

od úst odtrhne ti plod již zralý,

kovem almužny zní duše miska.

Ó, jak v touhách bezmocni jsme, malí.

Cítím, jaks mně vzdálená i blízká,

jak má loď se tříští o skaliska,

a mé duši se tak stýská, stýská...

Měsíc padá v pustá vřesoviska.