NOTTURNO.

Co jest jen tomu v loži Vašem spáči?

Tak bledou jest tvář jeho servaná!

Kol Vašich zdí se chorý sen můj vláčí,

žádostiv zřít Vás, nemilovaná!

A jeví tomu, jenž Vás líbat musí,

večery ony krás tak krvavých,

jež neupřímný lítosti pláč dusí

vzpomínek tíhou těžko prchavých!

A ve chvíli, kdy s vášní Vám jen vlastní

jej v náruč rvát byste se nahnula,

pak šelest listí zazní v sluch Vám, šťastní,

jak moje krev naň kanula.

Noc jako tenkrát... Je mi skoro k pláči.

Což nit mé touhy není přervaná?

Kol Tvojich zdí se chorý sen můj vláčí,

po Tobě šíle, nemilovaná!