NOUZE.

Přišla tetka do vesnice,

nevítaný host,

scvrklé byly její líce,

tělo samá kost.

Ruce čněly v starých hadrech,

šat byl jeden cár,

vetchý na těch suchých ňadrech –

v ústech zubů pár.

K chýši přešla po silnici,

u vrat postála –

mladá žena ve světnici,

líce zmodralá.

Utýraná matka bledá

s děckem na lůžku –

tetka k loži tiše sedá,

bere podušku.

Prasklým oknem vítr fičí,

vyhaslý je krb –

na kolébce robě křičí,

tetka praví: Trp.

Rozhlíží se lačně kolem,

chtivým pohledem,

noc v tom šeru pustém, holém,

lehá těžkým snem.

Nakonec, když všechno vzala,

skývku poslední,

o duši se ještě rvala,

šatku pohřební.