Nová píseň na starý nápěv

Spi, Havlíčku, v svém hrobečku,

národ zpívá tvou věrnou písničku,

zpívá ji už půl sta let –

zpívá ji už půl sta let!

Půl sta roků, sběř otroků,

zpívali jsme s tichou slzou v oku,

Karle, tvoji písničku,

tvoji věrnou písničku.

Zpívali jsme, plakali jsme,

nad tvým hrobem odpřisahali jsme,

že pomstíme Borovou

tou svou písní hrobovou.

A ta chvíle už se blíží,

kámen, co tvé věrné srdce tíží,

už se, Karle, rozvírá –

Francie ho otvírá!

Vstaň, Havlíčku, už je ráno,

Čechové už mají dozpíváno

svoji píseň pohřební.

Teď zpívají svatební!

Pojeď, Karle, pojeď s námi,

na voze jsou samí staří známí –

vždyť jedeme do Brodu!

Bereme si svobodu!

Zasedni si prostřed stolu,

před Havlíčkem všecky čapky dolů,

ať nám něco zazpívá,

ať Havlíček zazpívá!

Jářku, brachu, copak píše

pan Šuselka z tej německej říše,

copak píše tentokrát – – – ?

Zdráv buď, Karle, nastokrát!