NOVÁ ZEMĚ

Tak silné podnebí vlást bude v zemi této,

že vlivem tajemným se smysly zocelí,

krev stoupne do varu, až přiblíží se léto,

pleť bílou sžíhajíc a kryjíc pocely.

Tak křehké ovoce nás šťávou svojí zmámí

a lázeň aetherná v nás srdce omladí,

i bude sídliti klid nesmrtelný s námi

pod hvozdným klenutím a v chladu kapradí.

A bude stříbro hvězd, jež v zodiaku třeští,

svým zrakem záludným k nám mlčky zírati

a mana bílých par nám klesat v teplém dešti

do líchy zkypřené a čpící souvrati.

Pak rouno osení zem ošatí a zčeří,

vzdech vonný oprostí, jenž tane v jeteli,

a člověk, stanoven být králem zemské zvěři

s ní žitím zamlklým se úzce spřátelí.

A vítr zvedne se, vše očistí a schvátí,

blesk temna rozdělí jak fosforečný had,

trůn duhy v obzoru kdes bledý bude státi,

mír vážný, pověčný nad duší panovat.

Tu láska zrodí se jak Afrodita z moře,

vše smysly mužovy jed sladký omámí,

a bude matkou pak všech rozkoší a hoře,

jsouc požehnána mezi ženami.

I smrti dlaň, vždy vlídné a vždy něžné,

z všech věcí světa stálé jedině,

když dospěl čas, svou úrodu si sežne

na roli v nové, volné otčině.