NOVALIS.

Věčnosti dítě na Zem’ sestoupil,

šel po ní, aby zjistil, s úsměvem,

že Sestrou rodnou je známých mu Zemí jiných

a dcerou Matky jeho, Věčnosti

(Sofie měla Její řeč a zrak,

a všechny květiny mu o Ní mluvily!) –

tak tiše spojil si v své mysli život, sen,

a jak v snu krásném, stále Moudrý Panic,

po malé procházce, natrhav něco květin,

zas šťasten vrátil se do Vlasti svojí zpět...