Nové jaro.

Odkud, mízo žití plná,

navracíš se v duši mou,

světla neznámá že vlna

prodrala se ke mně tmou?

Jak to svítí, jak to praská

v železu mých dávných pout!

Je to dozvuk mládí, láska?

Kam se rozpjat? Kam se hnout?

Jsi to postrádané zdraví

lidstva, dare nejvyšší,

je to síly pocit pravý,

cíl když kyne nebližší?

Stromy, květy, záře, svity,

vlny, vánky, pohádky!

V dálku, v duši blesků kmity!

vábný stíne přesladký!

Stoupej, žití mízo plná,

mořem již, ne paprskem!

Ať to jásá! Každá vlna

dí mé krve: Cítím! Jsem!

A nechť je to – stařec bledý

než můj člun v tmy provodí –

a nechť je to naposledy,

pro věčnost to lahodí.