NOVÉ LÁSCE.

Tvé lásky divý žár s tou citů směsí,

v níž temný vzdor se s dětskou něhou střídá,

jež žárlivě mé každé hnutí hlídá,

věz, soucit ve mně budí i mne děsí.

Zřím, jak se zrak Tvůj úpěnlivě věsí

mi na ústa, z nichž sladká slova zvídá,

však já jsem šosák klidný – jaká bída! –

mnou nehnou více lásky tvojí běsi.

Tak v doby příští zírám zamyšlený,

pln hoře pro tvůj cit, jenž v hruď mne pálí,

sám tuše všecky hrůzy brzké změny.

A v odpověď, jak řetěz neskonalý

těch hořkých klamů bude ukončený,

cos hřmí mi v sluch jak temný výstřel v dáli.