Novému umělci

A máš-li potlesk rád, vítání cizích měst,

a kolem sebe zraky čistě hořící,

své celé umění, svou celou lidskou čest

dej ďáblu, vpiš se mu jen krví tvořící.

Neb věz, ty záhy uzráš, dřív, než k vrcholi

dospěješ umění, než souhrou zmoudříš též,

neb na výš svou-li nepozdvihneš okolí,

ty na té výši sám též ničím nebudeš.

Jen tak se na vrcholi octneš, v záblesku

dnů nových, – kol tebe když herců stejných rod.

V takové výši neslyšet je potlesku,

jen šumění jak z věčna, z lesů, z hor a vod.