NOVOROČNÍ PŘÍPITEK.

Nový rok, toť nová naděj,

nová záře v stín a chmuru!

Zanech lkání, srdce, raděj

pozvedni se do azuru!

K slunci zraky, s čela mraky,

číše vzhůru!

Vzhůru číše! Ať to zvoní,

ať se útrap zapomíná,

ať je líp zas nežli loni,

kdejaká dlaň hne se líná,

zlo se boří, v žilách hoří

oheň vína.

Proto jsme si stát svůj vlastní

vykoupili krví, žely,

abychom v něm žili šťastni,

abychom jej rádi měli,

ne by půtkou, vášní prudkou

chvěl se celý.

Není vše, jak být by mělo,

však to všichni dobře víme,

ale chabě klonit čelo?

Za rok nestál’s, pyšný Říme!

Jen ať v hrudi cit se vzbudí,

jenž tam dříme!

Ještě mnohý mezi námi

cpe si břicho své i měšce,

modly zisku staví v chrámy,

druh co v práci strádá těžce;

výš se plazí, zlato hází

mody kněžce.

Dost jich ještě, kdo jen touží

zasednouti k plné míse,

tučné kapry loví z louží –

Národ? Jen když sami stkví se,

v aureole hlavy holé,

témě lysé...

Vzhůru číš! Pryč mraky tmavé,

ať to zvoní samým plesem,

housenky ať všecky žravé

pošlapem a s větví střesem,

by vše kolem kvetlo polem,

sadem, lesem!

Nad sobectví, prospěch strany

stát a národ ať nám svítí,

v srdcích ten cit pohrdaný

ať se znovu v plamen nítí

a nám plane v rozervané

vlnobití!

Vzhůru číše! V divém víru,

v kterém zlobné ječí skřeky,

stát náš buď vždy výspou míru,

ozářenou všemi vděky,

máj v ní vítej, národ zkvítej

na vše věky!