NOVOROČNÍ

Adijé, paní Venuše

plující v mraku ponurém,

matička Země půjde teď

s praktickým bohem Merkurem!

Protože bohům antickým

na světě se už nedaří,

dostali z nebe výpověď,

ujali se jich hvězdáři.

A ti nám řekli před rokem

– vtipů zlých bylo na to dost! –

že prý si paní Venuše

vzala rok onen na starost.

Ale tak je to na světě

a je to pravda prastará:

někdo tu funkci převezme –

a pak se o ni nestará!

Slaďoučká paní Venuše,

bohyně lásky spanilá,

místo té lásky pozemské

samou jen špatnost rodila,

takže by ani Merkur sám,

patron přec všechněch neřestí,

zajeden krátký lidský rok

nesvedl tolik neštěstí.

Spanilá paní Venuše,

žena jsi tuze nestálá,

tys nás, ó krásná patronko,

po čertech loni zklamala!

Dědicem tvým je Merkur bůh,

o němž lze v školách slyšeti,

že prý vždy v době antické

provázel mrtvé v podsvětí.

Ovšem byl bohem lumpů též

– malá to pro něj poklona! –

přemnohý hbitý defraudant

vzývá jej jako patrona.

Ježto však paní Venuše,

jasná jak její planeta,

přivedla mnoho šibalů

a mnoho strastí do světa,

připíjím bohu Merkuru,

který teď přišel v naši zem,

by se vzdal funkce šibalské

a byl jen mrtvých průvodcem;

aby ty všechny neřesti

Venuší krásnou zplozené

v letošním roce kýženém

vytrhal hbitě z kořene;

aby byl takto fešákem,

v hněvu však neznal odkladu,

aby své žáky zlodějské

utopil všechny do Hadu!

Takový vládce důkladný

na světě bude viděn rád –

a pak zas, paní Venuše,

přijď k nám svou láskou kralovat!