NOVOSVĚCENCI.

Již jásavé obzory zapadly za tebou,

již dopita mladosti pěnivá číš,

sám jediný vábí tě dojemnou velebou

v dál neznámou ponurý, krvavý kříž –

a cesta trní, kameny.

Kam pádíš, druhu zmámený? –

Jen dál! Já chápu sladké šílení,

jít po trní a kamení

a jako Jan, prost vin i pout,

smět ke Kristu se přivinout.