Novověký husita.

„Příteli, kam pak to uháníš klusem

na hřbetě koníka s ubohým Husem?“

,Vím-li to? Všechen kraj ten mi jest nový,

optej se komoně, on Ti to poví!‘

Mnohého mluvku kůň splašený nese,

neví, že zahyne v bezedném plese.*)

Zlý duch s ním k jezeru zběsile klusá,

uškodí národu, zneuctí Husa.

Jemu ďas chechtá se, po žábě kuňká,

rád je, že jezdec tam vodu již zunká.

Za ním se sta a sta nohsledů ženou

na retech s ošklivou, slintavou pěnou.

Synové národa nadchnutí ďasem

každého k sobě zvou bouřlivým hlasem.

Svatý Duch vyrvi je z pazourů běsu,

dříve než doběhnou k zhoubnému plesu;

vyrvi je svůdníkům z vábivé pasti,

navrať je Církvi a předrahé vlasti.