Nový člověk.

V bolestech se člověk rodí,

umírá též v bolestech,

mezi těmi radost chodí

po špičkách a jako v snech.

O tom neví ani sama,

jak je těžce koupena,

v jaké chmurné lidské drama

oasou jest vklíněna.

Matka trpí při porodu,

samé smrti hledí v tvář,

otec trpí v potu brodu,

nad svou prací samotář.

Zda ten první úsměv děcka

všecky trudy zaplatí?

A přec lidská moudrost všecka

roste na té souvrati.

Znikne, přejde v citů roji

okamžitě nevšímnut

jeden úsměv, však co stojí,

z tisíců, kdo jím jest hnut?

Znikne, přejde, než vzplá nový,

cesta mnohdy daleká,

často víc, než lze říc slovy,

stál on – život člověka.