NOVÝ DOMOV.

Úzké, táhlé město v plytkém klínu

nízkých kopců. Bílé nohy

řekou Moravou si myje.

Obzor jako dlaň, pln mlhy, stínů – –

Teskně zírám přes dolinu

k horám modrým, do oblohy

a to srdce nyje, nyje – –

Luna prochází se po náměstí.

Přes bázlivé věže, střechy křivé

dívají se za ní hvězdy snivé.

Zlínský vítr vpadne do zahrady,

listí zavzdychá a zašelestí – – –

Vyroste zde to mé drobné štěstí,

nebo umoří se smutkem, hlady – –?

Z uzavřených domů do temnoty

odvázané feny teskně lají.

Žáby dnem i nocí skřehotají.

Vlaky rachotí a duní temně

do mé touhy, do tesknoty.

Týden k týdni hůře je mně

z pohřbívání, ze samoty.