NOVÝ MLÝN

V závějích cesta je ražena,

ze Želešic stezka jde sem:

Nový mlýn tak jako kačena

v soutěsce sedí pod lesem.

Dlím, zřím... Co mne k němu váže? Nu,

minulost života siná:

vzal sobě děd můj kdys za ženu

děvuchu švarnou ze mlýna.

Zde její podoba: vysoká,

cigánka, černavých vlasů...

však proto padla kdys do oka

ta, která tu měla krásu!

Labutí postava přede mnou

v nezhaslé vzpomínce žije,

figuru nezapomenutelnou

truchlivá mohyla kryje.

Ale vše za mnou je. S úsměvem

vzpomínám dávného hoře:

na všecky strany svůj táhne lem

bezhrázné sněhové moře.