NOVÝ ROK

Hoj, Nový rok! Jak duhová je brána

do nových epoch tajemného Rána,

čas běží silnicí tu dnů i let,

nás bolest touhy žene tudy vpřed,

nám zvoní ztišeně sny sladké v čele:

jest Betlem zde? zde jesle Spasitele?!

Neb tonem, znovu chýlíme se k pádu

a příval krvavý jde vpřed i vzadu,

však archy není širo viděti

a kříž se zlomil tíží obětí,

pod krokem železným – a v dravém hoři

svět z ničeho v nic, zdá se, že se boří.

Sen proroků nám proto v duši taje

jak krásná naděje, jež zázračná je:

kdes Betlem, kde se rodí Spasitel,

kde v radost obrací se všechen žel,

kde andělové s výšin pějí v letu:

„Buď Bohu sláva a mír budiž světu!“

A jejich ples ten, jenž se dolů snáší,

jak vroucně chápem dnes v bol duše naší,

jak hoří zrak, jak ruka výš se pne:

jsi pravdou či jen šalbou, krutý sne?

Ach, jak ty tóny v hloubi opíjejí!

Tož doufat? Či nás zvrátíš v beznaději?!

A druhu druh my tisknem vzájem ruce,

nám v oči žhavé slzy ženou prudce

a času nestačí nám chvat ni let;

zda dnes či zítra? zbledlý ptá se ret,

i hvězda, zdá se, probleskuje v dáli, –

než kde zůstali králi?! – kde jsou králi!