Nový rok.

Postup mi vstříc, ó nový zjeve žití,

svou pravici mně podej, budoucnosti!

nuž duj, myšlének nových vlnobití,

ó zahřměte zas, nové události!

nejbližší den – bolestí nová číše –

se v mraku vznáší lidstvu nad hlavou,

kol stíny na obzor co hrozby dýše,

však světlo přec tam vzejde s oslavou!

Bouř ještě přemnohá ať prorve nebe,

než víru nebeskou mi s výše sklátí,

že uzřím, obejmu a zlíbám tebe,

ó svobodo! ty božská lidstva máti.

Či onen srdcí chvat, ten zápal němý

mně nevěstí již věků poledne?

přitulte sluch ku zkrvavené zemi:

což neslyšíte trub soudného dne?

Ač ještě všemocná jest robství kletba,

kdy děsné jizvy v prsa lidu orá;

v těch jizvách jará již se rodí setba,

neb zavívá k nim zlaté símě s hora.

A písmo dějin zrcadlí ji ryze,

chmur hrozebných se trhá záslona;

hle! listy poslední obraťte v knize –

není na každém psán pád tyrana?