Nový rok.

Opět zavítá k bydlitelům krajin

Zemských nový rok s blankytových polí,

Opřen jsa královské o žezlo

V úsměvu aj co jinoch se béře.

Odkad jsi původ dítě milé vzalo?

Kdož jestiť Otcem tobě požehnaným?

Jak's přišlo sem s výšin nebeských

Do krajiny studenem zapustlé?

Tam kdež se proudí zdroj života stkvělý,

Tam kdež z paprsků Pán hotuje světy,

Tam z kvítnatých utkána vláken

Osnova tvého žití peřestá.

O mládče bodrý, posle porad Božích!

Což nám donášíš z těch domovů svatých?

Hrůzou-li's obtěžkán, či křídla

Tvá kapají blaženosti mannou?

Ó jestli hrůzou křídla těhotna jsou,

Odlož s mladistvých břímě také plecí;

Rozpraš je tam cestou v propasti,

Kdež věčitým by morem zaniklo.

K rájskému obrať křídla raděj sadu,

Živným si obtěž hojně peruť plodem,

A s tím skladem příštích blahostí

K nám se na pouť milenou uchystej.

Tam, kdež v nevadlých harmonií potok

Sladkým se plouží troskotem úporech,

Spasnou načerpav vláhu, hojně

Po zmilených po zemích ji rozlej.

Kráčej pozemskem tak jako andělé,

Hojným osívej vše krajiny blahem;

Kráčej co Bůh dobrý, kde poustka

Vládala, ráje milosti ustroj.

Pak slávy dojdeš po světě veškerém,

Příští s radostnou tobě potomkové

Žehnať budou rozníceností,

Žertvy budouc z tebe Pánu páliť.