NOVÝ SPORT.

Noc na trůn zasedla. Spí matka země

a z hluboka si oddychuje časem.

Srp luny vyplul nad lesy a jasem

svým postřibřuje Kozákova témě

i blízká skaliska, jež v jeho záři

tu příšerně, tam pitvorně se tváří.

Je chvíle posvátná, kdy šelma dravá

– tož lidská zloba – odpočívá v klidu,

kdy nad zemskou se vznáší člověk bídu

a nevědomky básníkem se stává.

Je ticho jako v kostele... Však slyš!

Teď mocná rána zalehla v tu tiš –

a za ní druhá – třetí – – brzo řítí

se za sebou jak prudké krupobití,

že klidný dříve vzduch se nyní chvěje

a duní země... Probůh! Co se děje?

Sport letní hosté vymyslili nový:

v sud střílejí tu bodří výletníci

a plaší zvěř tak „panu baronovi“,

jenž s puškou na ni čeká při měsíci.