Nový svět.

Už není písní v choré duši,

juž nepučí tam snění květ,

déšť slz a nehod vše mi ruší,

kdo slyšel v dešti ptáka pět?

Nebudu zpívat’,

do dětských očí chci jen se dívat’,

tam pro mne roste nový svět.

I skláním hlavu plnou tíhy:

Proč nejsem jako dříve bláh?

když ke mně z nebes hvězdné knihy

sny vkrádaly se po špičkách?

Nebudu zpívat’,

do dětských očí chci se jen dívat’,

tam pro mne roste nový svět.

V tom něžné ručky dcerky milé

ku šiji svlačcem mi se pnou,

já nechtěl pět’, však téže chvíle

jest ňádro písní jedinou;

jak nemám zpívat’,

v dětské-li oči jest se mi dívat’,

kde pro mne roste nový svět?