nový úsměv

By Stanislav Kostka Neumann

zas bledá růže sametová

v mé teskné dny se usmívá,

zas kolem ztepilého kmene

má láska tančí bláznivá.

leč zlatý oblak navždy odplul

a šerý mrak mne provází,

vztáhnu-li k teplu chudé ruce,

uchopím stín, jenž zamrazí.

a mrtvý sen již neotevře

růžovou bránu, zlatý most.

na slepou bábu mezi domy

hraje si se mnou skutečnost.

za rovník odplul oblak zlatý,

jen úsměv z něho zlatého

zbyl pro mne na rtech v bledé tváři:

sváteční poklad chudého.