NOVÝ ŽIVOT

Vyplnit duši, nasytit hlad

a nesmírnou ztišit žízeň

vždycky jsem toužil napořád

a nesmírna cítil trýzeň.

Ó kdo by ji necítil mlád?

Byl život můj cesta jen bludná

a trpká a zklamáním nudná,

jen povrch jsem zvířil,

dech větrů jen ssál

a nikdy se nenapil u dna.

Odvěký Soucit mě do dlaně vzal

a ukryl mě v prohlubni její,

teď splněno, čeho jsem nikdy se nenadál,

mír vlny mně do nitra lejí.

Jen vědomí přítomnosti Tvé,

jen cítění Tvého jsoucna

a moře mě jalo vln na ploutve

a jedu vstříc do budoucna.

Vlny se kupí a kypí a vrou,

jich přívaly věčně se čeří,

mé srdce v svém objetí nezavrou,

to Věčna jen měrou se měří.

Země jest prázdná, bolestno vše,

co ke styku světa mě nutí,

po břehu moře v nesmírno jdu

a bez bolu doteknutí.

Jen vědomí přítomnosti Tvé,

jen cítění Tvého jsoucna,

víc netřeba duši malátné

a silna jde do budoucna.

Mrtvo vše za mnou, hledím jen v před,

tam Nový Život mi svítí,

tož zdrávo buď veslo, dejme se v let,

až spatříme ostrovy kvítí!