Nro. IV. Jiná na Dítě.

Kvítečku – ó jakž ty kveteš –

Nevíš, k čemu porozkveteš –

Snad, snad k svému zhynutí! –

Rosteš, kveteš bez starosti,

Bez vší bázně, bez ouzkosti,

Nevíš svého zvadnutí.

Zahradník tě opatruje,

Věrnou pečí ochraňuje,

Pilně tobě dohlédá:

Ale přijda vichr velký

Rozkotá tvůj stánek mělký,

Strážník o tom nevěda.

Tyto zakvětacý kvítky,

Toť jsou naše milé dítky,

Kterých věrně hlídáme:

Však smrt náhle všecku radost

Obracý nám v velkou žalost –

Tuť pak k nebi vzdycháme.

Každý věrný Křesťan míní:

Že Bůh všecko dobře činí;

Protož kvílit přestává;

Všecko Bohu obětuje,

V Něj se jenom důvěřuje,

Všecko Jemu poddává.