Nro. VII. Na mladíka – mládence.

Z strašlivého Kostohradu*)

Všeplenícý Rekyně**)

S rytířstvem svým hrůzotvářným

Táhne tvorů Dusyně –

K zahubení mládence

Zbrojní šípy Odděnce.***)

Černý jak noc nejtmavější

Praporec spřed plápolá,

Za nímž hrozné vojsko snědé

Zhouby píseň hlácholá.

Ubohý – ach! – mládenče –

Smrt již vede odděnce.

Všickni tvorové se děsý:

Krutý týgr – sylný lev

Pod zem leze jako krtek –

Stydne strachem vřelá krev,

Vida hrozné odděnce,

Potřít – zhubit mládence.

Též y před tím černým hejnem

Rozsápaní větrové

Do propasti zapadají –

Mlčejí y hromové. –

Tak smrt všecko v mocy má,

Všemu sýly odjímá! –

Lelkův, sejčkův hrozný bukot

Vyprovázý Smrti pluk;

Strašné drápův harcování

Množí k ustrnutí hluk –

Smrt již strojí vojsko v šik:

Vítězný tuť slyšet křik.

Mládenče – ty v vyražení,

Jsa bezpečen, trávíš den –

Zpoleháš se na svou mladost –

Rozkošmi jsy opojen: –

Ale shlédni! – „Běda mně!“

Vzdychá onť –: „Smrt již jest vně!“

Všecku sýlu v sobě sbírá,

Chtě tu smrti zdorovat;

Však jak marná jeho půtka! –

Vítěz, Smrt, ví bojovat. –

Byť byls obr – Samson sám,

Zmůže předc tě Smrti šrám.

Tu se Mladík leká – děsý –

Kvílí – hořce běduje,

Že již musý v stkvoucým věku

Odtud – sobě stěžuje.

Zpurná smrt již táhne meč –

Mladík tratí zrak – sluch – řeč –

Hrůzou celý ohroměný

Leží polomrtev zde:

Duch pak jeho v těžké bídě

Volá: – „Kde mně pomoc, kde?

Neochráníli mne Bůh:

Tak jest schvácen y můj duch!“

Tu pak vidí nad sníh bílou

Pannu s nebes sstupovat;

Komonstvo jí nejslíčnější

Počíná zde hymnovat:

„Slává Nesmrtedlnosti

Králujícý v věčnosti!“ –

„Zhubkyně těl zrušitedlných

Odstup!“ – hlásá nebes Zbor –

„Tělo za koříst sy uchop! –

Odstup do svých morních hor!

Poddán jen ti z prachu kloc:

Nad duchem ti žádná moc!“

„Nestrachuj se“ – libě mluví

Nebes Panna k bídnému –

„Že jsy pevně v Krysta věřil,

Tak pojď k sydlu věčnému!

Častos kles syc: – však tvůj žel

Smilování obdržel.

Duše, pojdiž do radosti,

Která čeká na tebe!

Za mzdu ctnosti – nábožnosti –

Zanech svět! – pojď do nebe!

Blaze tobě pro tvou ctnost! –

Ní tuť letíš v blaženost.“

Nezpouštěj se nábožnosti!

Nedej se svést, Mládenče!

Nevíš – nevíš, kdy zas vyšle

Na tě Smrt své Odděnce.

Víra, Ctnost buď vždy tvá zbraň,

S Bohem lehej – s Bohem vstaň!